Margarin bývá někdy nazýván umělým tukem nebo se o něm tvrdí, že obsahuje umělé suroviny. Tato asociace je většinou spojena s používáním částečně ztužených tuků ve výrobě. V řadě článků se dočtěme, že se margarin vyrábí ztužováním. To je ovšem zkreslená představa. Margarin se vlastně nikdy ztužováním nevyráběl. Výroba margarinu vyžaduje, aby alespoň jeden z tuků byl pevného skupenství. Za tímto účelem se ztužovaly se pouze některé tuky, které se používaly k jeho výrobě. Ke ztužování docházelo i v jiném výrobním závodě, z čehož jasně vyplývá, že se jedná o zcela oddělené výrobní technologie a ztužování s výrobou margarinů přímo nesouvisí.
V současné výrobě se používají přírodní tukové suroviny a pokud se před vlastní výrobou upravují jejich vlastnosti, tak převažují fyzikální a enzymové postupy. Tuky, které v rámci těchto technologií vznikají, jsou zcela identické s těmi, které se vyskytují v přírodě nebo vznikají obdobnými procesy v lidském organizmu. Při trávení tuků se rovněž původní molekuly tuků (triacylglyceroly), které sníme, štěpí na mastné kyseliny a estery glycerolu. Část z nich se zase v organizmu zpětně přetváří na tuky. Zastoupení mastných kyselin v nově vzniklých molekulách je jiné než v tucích přijímaných stravou. Pokud se nepoužívají ztužené tuky, což je dnes u značkových výrobků běžný standard, tak veškeré tukové suroviny jsou přírodní nebo přírodně identické, o žádné umělé tuky se nejedná.
Podobně je tomu i u jiných surovin. Nejčastěji používané emulgátory mono-, diacylglyceroly jsou látky běžně se vyskytující v organizmu, které vznikají při trávení tuků. Emulgátor lecithin je přírodního charakteru. Vitaminy nebo barviva používaná ve výrobě jsou přírodní nebo přírodně identické. Zcela přírodní jsou mléčné ingredience. Výrobky s nižším obsahem tuku někdy vyžadují přídavek stabilizátorů emulze. Želatina, používaná k tomuto účelu, je přírodního charakteru. Modifikované škroby nejsou geneticky modifikované, jak se občas můžeme dočíst na internetu, jedná se o škrob upravovaný většinou fyzikálními či enzymovými procesy. Nejde tedy o žádné látky, které by organizmus neuměl strávit. Nakonec i podobné produkty vznikají ze škrobů při vaření nebo v procesu trávení. Navíc se jedná o látky, které jsou ve výrobcích ve velmi nízkých koncentracích, což z hlediska výživového nemá význam.
Podobně je tomu v případě konzervačních látek. Nejčastěji používaná konzervační látka kyselina sorbová či její sůl se rovněž vyskytuje i v přírodě. Najdeme ji například v plodech jeřábu, který má latinské rodové jméno Sorbus. Navíc margarin s vyšším obsahem tuku nemusí nutně (podobně jako máslo) konzervační látky vůbec obsahovat. Závisí na výrobci, zda se rozhodne výrobek konzervovat, aby zamezil růstu a pomnožení mikroorganismů ve výrobku.
Roztíratelné tuky bývají někdy z pohledu požívaných přídatných látek srovnávány s máslem s tím, že máslo žádné přídatné látky neobsahuje, což však rovněž není úplně pravda. Nízkotučné máslo s obsahem tuku 39 %, které je oblíbené u spotřebitelů v Německu, obsahuje emulgátory, konzervační látku i stabilizátory emulze.
Jedinou skutečně umělou látkou, se kterou se můžeme v roztíratelných tucích setkat, je emulgátor polyglycerol-polyricin-oleát. Jeho použití je však vázáno na výrobky a obsahem tuku okolo 25 %, které mají na trhu velmi nízký podíl.
Dnešní margariny rozhodně nelze považovat za umělé tuky a ani neobsahují přídatné látky, které by neměly ekvivalent v přírodě, kromě výše zmíněného emulgátoru. Na trhu se můžeme setkat i s bio-margariny, což lze považovat za další důkaz o přírodním charakteru výrobku.